poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
Evropanka roku 2006
Stránky prezidentské kampaně:
Anketa
Podle Vašich zkušeností se uznávání a průběh reklamací ze strany prodejců dlouhodobě:| Zlepšují |
 20821 |
| Zhoršují |
| 18771 |
| Nepozoruji žádnou změnu |
| 12018 |
Klikněte zde
Informační portál europoslankyně MUDr. Zuzany Roithové na ochranu dětí před nebezpečnými výrobky a službami
od 14.9.2005
Články
Krátkodobé zisky, definitivní ztráty | |
 |
Evropské unii chybí průmyslová a obchodní strategie. Osud textilního a oděvního průmyslu dokládá, že nelze zvyšovat regulace, sociální a ekologické standardy na vnitřním trhu, když se přitom nebudeme starat o kompatibilitu pravidel v globálním měřítku. |
| [ 12. ledna 2006 | Autor: Jiří Kohoutek, Zuzana Roithová - Ekonom ] | |
Cenová dostupnost dovážených oděvů se mnohdy považuje za jeden z největších přínosů globalizace z hlediska trhu EU. Zvláště v ČR se často objevuje názor, že import z Asie byl jedinou cestou, jak obyvatelům s nižšími příjmy zajistit přístup k tomuto zboží. Položme si však otázku, čím je dáno, že asijské výrobky mohou být tak levné. Pro odpověď musíme porovnat předpisy, kterými se musí řídit evropský a asijský výrobce. Zboží vyrobené v EU musí splňovat mnoho standardů, které mají zaručit spotřebiteli jistotu, že nekupuje výrobek zdravotně závadný, jistotu, že kupuje výrobek šetrný k životnímu prostředí, a konečně jistotu, že nekupuje výrobek vyrobený sociálně nepřijatelným způsobem.
Drtivá většina asijských výrobků těmto požadavkům nevyhovuje. Jeden příklad za všechny. Nová chemická politika REACH má za úkol chránit spotřebitele v EU před jakýmikoli škodlivými účinky chemických látek. Studií o dopadech této politiky bylo zpracováno hodně a zdá se mimo jakoukoli pochybnost, že významně zvýší náklady. Zato v asijských barevnách je možné vidět velké kádě s barvami pod širým nebem, zboží v pytlích, které se barví tak, že se prostě do kádí ponoří, mezi tím chodí obsluha. Při pohledu na takovou barevnu se nabízí hned několik otázek. Kdo a jak bude zkoumat, zda takto obarvené výrobky vyhovují politice REACH? Proč klademe před výrobce v EU tolik standardů, když dovážené výrobky těmto standardům odpovídat nemusejí? K čemu jsou standardy EU, když naši výrobu zdražují a naše spotřebitele nechrání?
Textilní Evropa je schizofrenní. Na výrobce klade řadu požadavků, čímž je činí konkurenceneschopnými, ale na trh pouští výrobky, které těmto normám nevyhovují.
Pokud se naplní představa Číny, že do pěti let dosáhne 70% podílu na trhu EU, pak již nebude mít vůbec žádný důvod prodávat své zboží za dnešní ceny. Jeví se tedy mimo jakoukoli pochybnost, že čínské výrobky nebudou v budoucnu tak levné, jako jsou dnes, a v tom spatřujeme šance evropských výrobců. Mělo by tedy jít o to, jak obstát v boji, než se v Číně projeví zmíněné změny.
Evropský textilní a oděvní průmysl zaměstnává asi 2,75 mil. pracovníků. Dnes však již nejde jen o něj. Spíše se obtížně hledá sektor, který by asijskou konkurencí nebyl ohrožen. Případné obnovení průmyslových oborů (až se ukáže, že výrobky z Asie již tak levné nejsou a bylo by možné jim konkurovat) bude nemožné nebo velmi nákladné. Takže zatímco zisky Evropy ze současného pojetí globalizace jsou časově omezené, ztráty mohou být definitivní.
Pokud EU nebude mít konkurenceschopný průmysl, nebude mít ani komu poskytovat služby. Jak chceme udržet současný sociální model, když nebudeme výkonní? Jak chceme být výkonní, když nebudeme konkurenceschopní? V čem chceme být konkurenceschopní, když nebudeme schopni vyrábět? Jenže Unii chybí průmyslová politika citlivě reagující na změny a výzvy globalizace, obsahující efektivní nástroje obchodní politiky a přitom vyznávající zásadu, že volný obchod musí být zároveň fair obchod. Přitom se přímo nabízí, aby maximum finanční zdrojů ze strukturálních fondů věnovala EU na zvýšení konkurenceschopnosti průmyslových odvětví, na kterých bude průmyslová politika EU postavena.
Drtivá většina asijských výrobků těmto požadavkům nevyhovuje. Jeden příklad za všechny. Nová chemická politika REACH má za úkol chránit spotřebitele v EU před jakýmikoli škodlivými účinky chemických látek. Studií o dopadech této politiky bylo zpracováno hodně a zdá se mimo jakoukoli pochybnost, že významně zvýší náklady. Zato v asijských barevnách je možné vidět velké kádě s barvami pod širým nebem, zboží v pytlích, které se barví tak, že se prostě do kádí ponoří, mezi tím chodí obsluha. Při pohledu na takovou barevnu se nabízí hned několik otázek. Kdo a jak bude zkoumat, zda takto obarvené výrobky vyhovují politice REACH? Proč klademe před výrobce v EU tolik standardů, když dovážené výrobky těmto standardům odpovídat nemusejí? K čemu jsou standardy EU, když naši výrobu zdražují a naše spotřebitele nechrání?
Legislativa EU neklade na dovážené textilní a oděvní výrobky podobné nároky jako na spotřební elektroniku nebo automobily. Jaký je vlastně rozdíl v tom, zda dovážíme ledničku nebo péřovou bundu? Chceme-li do EUdovézt ledničku, musí vyhovět zákonem stanoveným standardům, zejména pokud jde o ochranu zdraví. Ne tak u textilu. Důvodem je snad jen to, že si prozatím nedovedeme představit možnost ohrožení zdraví nebo života lidí oděvními výrobky. Ale je například zcela nemožné přenést virus ptačí chřipky peřím v péřové bundě vyrobené v Asii? Nikdo si netroufne jednoznačně říci, že ne, přičemž náš celní zákon (předpis EU) ani neumí identifikovat zboží typu »péřová bunda«.
Textilní Evropa je schizofrenní. Na výrobce klade řadu požadavků, čímž je činí konkurenceneschopnými, ale na trh pouští výrobky, které těmto normám nevyhovují.
Často slýcháme otázku: Opravdu si myslíte, že byste byli v budoucnu schopni konkurovat levnému čínskému zboží? Otázka je kladena tak, že je z ní zřejmé, že tazatel považuje něco takového za nesmysl. Neuvědomuje si přitom několik skutečností: Čína má své rozvojové limity, například omezené zdroje elektrické energie. Čína bude muset dříve nebo později uvolnit kurz měny. Bude chtít chránit své životní prostředí. S rostoucími příjmy poroste spotřeba čínských obyvatel. To vše významně zdraží čínské výrobky a pravdu asi mají ti analytici, kteří tvrdí, že levnější než dnes již Čína nikdy nebude.
Pokud se naplní představa Číny, že do pěti let dosáhne 70% podílu na trhu EU, pak již nebude mít vůbec žádný důvod prodávat své zboží za dnešní ceny. Jeví se tedy mimo jakoukoli pochybnost, že čínské výrobky nebudou v budoucnu tak levné, jako jsou dnes, a v tom spatřujeme šance evropských výrobců. Mělo by tedy jít o to, jak obstát v boji, než se v Číně projeví zmíněné změny.
Jaké mohou být zisky a ztráty? Ziskem může zatím být ona dostupnost levných výrobků, avšak s tím, že jde o jev časově omezený. Druhým ziskem může být, že některá odvětví EU se dostanou na čínský trh - jde o zbrojní průmysl, energetiku atd. To však rozhodně neplatí pro evropský textilní a oděvní průmysl, a ten to přijímá tak, že byl obětován ve prospěch jiných.
Evropský textilní a oděvní průmysl zaměstnává asi 2,75 mil. pracovníků. Dnes však již nejde jen o něj. Spíše se obtížně hledá sektor, který by asijskou konkurencí nebyl ohrožen. Případné obnovení průmyslových oborů (až se ukáže, že výrobky z Asie již tak levné nejsou a bylo by možné jim konkurovat) bude nemožné nebo velmi nákladné. Takže zatímco zisky Evropy ze současného pojetí globalizace jsou časově omezené, ztráty mohou být definitivní.
Pokud EU nebude mít konkurenceschopný průmysl, nebude mít ani komu poskytovat služby. Jak chceme udržet současný sociální model, když nebudeme výkonní? Jak chceme být výkonní, když nebudeme konkurenceschopní? V čem chceme být konkurenceschopní, když nebudeme schopni vyrábět? Jenže Unii chybí průmyslová politika citlivě reagující na změny a výzvy globalizace, obsahující efektivní nástroje obchodní politiky a přitom vyznávající zásadu, že volný obchod musí být zároveň fair obchod. Přitom se přímo nabízí, aby maximum finanční zdrojů ze strukturálních fondů věnovala EU na zvýšení konkurenceschopnosti průmyslových odvětví, na kterých bude průmyslová politika EU postavena.
