Zlepšují |
20812 |
Zhoršují |
18762 |
Nepozoruji žádnou změnu |
12012 |
Prezident sáhl do slovníku komunistů | |
[ 25. března 2013 | Autor: Zuzana Roithová, vyšlo v Lidových novinách ] | |
Označení menších politických stran za plevel vnímám jako oznámení, jak demokraticky dokáže prezident Miloš Zeman myslet. Dané slovní spojení mi příliš připomíná slovník komunistů, kteří říkali o odlišných názorových proudech totéž a pak oddělovali zrno od plev takovým způsobem, že nejprve zlikvidovali či pohltili ostatní politické strany a pak umlčeli vnitrostranickou opozici. Miloši Zemanovi se již jednou podařilo vyšachovat menší strany z politické hry opoziční smlouvou, tedy konstruktem nahrazujícím demokratickou diskusi zákulisními dohodami, ale přestože tato dohoda znehodnotila výsledky tehdejších voleb, nedala vzniknout jedinému politickému hegemonu.
Nyní se prezident, který ještě před pár týdny tvrdil, že chce být prezidentem dolních deseti milionů, rozhodl otevřeně upřednostňovat politické soukmenovce a zneuctívat kritiky a odpůrce. Jediné, čím ve svém inauguračním projevu dokázal zaujmout posluchače natolik, že mu nadělili jediný potlesk, byla kritika novinářů. Pak v rámci sjezdů ČSSD a SPOZ vyslovil přání, aby zvítězili socialisté, přičemž revoluční zvolání stínového ministra financí (tedy nikoli řadového člena bez kontaktu s vedením strany) Jana Mládka, že živnostníci jsou parazité, přešel bez ohrazení. O to varovněji a déle mi zní ozvěna podobných projevů.
Tyto premisy politického myšlení - tedy odmítání opozice (politického plevele) a veřejné debaty (svobodných médií) - nejsou totiž samozřejmě ani zdaleka původní. Ve dvacátém století z nich dva režimy učinily dokonce klíčové nástroje vládnutí. Stalo se to tak, že po volbách paralyzovaly činnost demokratických vlád a vytvořily vlády jednobarevné- v Německu 1933 hnědou, o patnáct let později v Československu rudou. Krátce poté ostatní strany a svobodná média, která nebyla zdárně infiltrovaná stranickými ideology, zakázaly s odvoláním na sjednocení národa a umlčení štváčů. S těmi se pak vypořádaly i fyzicky, ale protože ani tím národ „neglajchšaltovali“, musely si pomoci zavedením diktatury a teroru, který už se týkal úplně všech, včetně někdejších příznivců. A toto echo vnímám také jako živé.
Netvrdím, že se Miloš Zeman pokouší o něco podobného, jen připomínám historické paralely, které mohou cosi vypovídat o jeho vztahu ke svobodě a k demokracii. A upozorňuji na další slova a kroky, které by mohly následovat. Uvidíme, uslyšíme. Mlčet nemusíme.
Miloši Zemanovi se již jednou podařilo vyšachovat menší strany z politické hry opoziční smlouvou, ale přestože tato dohoda znehodnotila výsledky tehdejších voleb, nedala vzniknout jedinému politickému hegemonu