poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

Články


Text vystoupení Střet o ideje v EU na Ideové konferenci KDU-ČSL

  • I.           PŘEMÝŠLENÍ O EVROPĚ
  • Jak přemýšlet o Evropě a České republice v roce 2012? Jedině jako o nás: není už totiž „my a oni“, jsme integrální součástí Evropské unie - jednotného prostoru svobody, bezpečnosti a volného trhu. Prostoru, kde se skoro bez překážek pohybují lidé, zboží, služby i kapitál; prostoru, který vytváří třetinu světového domácího produktu; prostoru, který nespojují jen obchodní smlouvy, ale především společné hodnoty. KDU-ČSL má proto v přemýšlení o Evropě jednu nesmírnou výhodu: hodnoty, na nichž sedmadvacítka a sociálně-tržní evropský model vyrostly, jsou křesťanské.

     

     
    [ 21. ledna 2012 | Autor: Zuzana Roithová ]
     

    Lidovecká politika, prosazovaná nejsilnějším uskupením Evropského parlamentu, by se dala popsat takto: Evropská unie -

    -          je společenstvím judeo-křesťanských hodnot, mezi něž patří POKORA, PÍLE, STŘÍDMOST, TOLERANCE, SOLIDARITA, ODPOVĚDNOST- tedy slova, která z debaty ratingů, úrokových sazeb a subvencí téměř vymizela

    -          je sociálně-tržní ekonomikou, tedy PROSTOREM VOLNÉHO TRHU, KDE FUNGUJE FÉROVÁ HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ, ALE TAKÉ NÁSTROJE POMOCI TĚM, KTEŘÍ JI LEGITIMNĚ POTŘEBUJÍ, a sociální podpory potřebným

    -          je domovem půl miliardy obyvatel, kteří jsou jednotní ve své různosti, protože společně uznávají základní lidské a společenské hodnoty – SVOBODU, DŮSTOJNOST, SPRAVEDLNOST, VLÁDU PRÁVA A DEMOKRACIE

    Současná debata o idejích Evropy je ale plná i demagogických výkřiků strhávajících pozornost na zveličované či zcela vymyšlené strašáky bruselské byrokracie: na zrod evropského superstrátu na základě Lisabonské smlouvy, na přemíru nových směrnic brzdících konkurenceschopnost evropských výrobců. Málokdo upřímně řekne, že  zatímco Evropská Komise i Parlament stejně jako Evropský soudní dvůr pracují  v souladu se smlouvami, sledují vlády, které tvoří Evropskou radu,  často jen  populistické cíle a úspěch v příštích domácích volbách. Málokdo upřímně řekne, že většina nových směrnic spojuje, zjednodušuje a modernizuje direktivy již existující a to proto, aby kromě jiného zajistily férovou soutěž a ulehčily život především malým a středním podnikům, tedy pilířům evropské ekonomiky.

    Jakou roli má pak v evropském kontextu omílání suverenity? Národní suverenita je z mezinárodně-právního hlediska nejlépe zakotvena a chráněna smlouvami, díky nimž jsme v Severoatlantické alianci a Evropské unii. A mohu Vás ujistit, že nám ani v jednom případě Brusel v zásadních otázkách nic nediktuje. Ve společných politikách členské státy pravomoci sdílejí - není to nikdy o nás bez nás.

    A zatracovaná Lisabonská smlouva dává navíc národním parlamentům právo vystavit "červenou kartu" legislativě, když  se domnívají, že by mohla porušit dohodnutou subsidiaritu.

    Pod pláštěm suverenity se může skrývat vyprázdněné národovectví, ale také… ..orientace jiným směrem, tedy na východ. Co to může znamenat v praktickém životě naší společnosti, ukázala před pár lety energetická krize – naší suverenitu ohrozilo odpojení východní části Evropy od dodávek ruského plynu a ropy. Otázku, zda se politicky orientovat na východ, či na západ, nechávám proto bez komentáře, přestože někteří naši čelní politici se raději dívají jiným směrem, než já, a přestože raději svítí energeticky náročnějšími žárovkami, než já. Neznamená to samozřejmě, že bychom se měli vyhýbat hospodářské spolupráci s východem a Asií –  mimo jiné i proto , že je to jedna z cest, jak přimět tamní země  k dodržování  férových pravidel globálního obchodu a přispět i k demokratizaci autokratických  režimů.  Evropská unie tu sílu má.

    II.        EVROPA A KRIZE

    Evropská unie dnes prožívá jako klíčový hráč globální ekonomiky globální krizi. Nejedná se však o krizi Unie, dokonce ani o krizi jednotné měny - jedná se o krizi dluhovou, kterou odstartovalo selhání kontroly finančních institucí. Pro sedmadvacítku z ní ale vyplývá náročná zkouška soudržnosti, akceschopnosti a solidarity - hodnot, které umožnily vznik Evropského společenství a EURA.

    Je tedy i testem politické odpovědnosti a politické kultury především nových zemí Unie a dlužno říci, že Česká republika zatím působí jako nespolehlivý a nesolidární článek, ne-li dokonce jako brzda v době, kdy hospodářsky provázaná Unie potřebuje táhnout za jeden provaz. Naše přešlapování při poskytování půjčky – nikoli daru! – Mezinárodnímu měnovému fondu – nikoli přímo Řecku! – není ukazatelem chytrácké neochoty, ale vychytralé neodpovědnosti.

    Současná dluhová krize tak odhalila dvě hospodářsko-politické slabiny Unie: v první řadě, že se stalo normální „žít na dluh“ – pro občany i pro vlády. Za druhé, že především postkomunistické země – a zejména Česko - sice se samozřejmostí přijímají miliardy EUR ze společných fondů, ale pomoci zajistit jejich stabilitu už tak samozřejmě nehodlají.

    Morální a normální by v takové chvíli bylo zastavit čerpání z unijních fondů a prosadit se v Evropě a ve světě vlastními silami. Bylo by to ostudné vítězství sobectví nad solidaritou. Vítězství krátkodobých zájmů nad odpovědností za společný dlouhodobý projekt, který  nám již přinesl bezprecedentní hospodářský profit. Mimochodem EURO ušetřilo státům eurozóny již 332 miliard EUR!  V sázce není  jednotná měna, ale jednota Evropy – dvourychlostní rozvoj  pro Unii může znamenat totéž, co pro karavanu - rychlost má určovat ten nejpomalejší.

    Jsem proto přesvědčena, že bylo a bude  potřeba prohloubit společnou správu Evropy, kde se o pravomoci dělí demokratický Evropský parlament, nestranná profesionální  Komise, politická Evropská rada a nyní jako pojistka  i národní parlamenty. 

    Právě krize nás už přiměla k hlubší  hospodářské integraci, a proto z krize vyjde Unie posílena. Po letech debat jsme se konečně dohodli na nových  finančních pravidlech. Od podzimu platí zásadní zpřísnění dohledu nad finančními institucemi. Současně jsme odhlasovali nová pravidla fiskální odpovědnosti  - začal fungovat Evropský semestr  -na všech úrovních budou rozpočty a statistická data transparentní podle standardů a začíná fungovat systém rychlého varování hodnotící údaje o ekonomickém zdraví států.

    Státy se zavázaly k reformám veřejných financí a vidět jsou již – světe div se - první plody například  v Irsku  či  Italii. A připravuje se scénář, jak přechodně zreálnit Euro v Řecku v rámci řízeného bankrotu, nebude-li po volbách pokračovat v reformách.

     Dále jsme přijali tzv. „Six pack“ hlídající dodržování  3% deficitu HDP, který je zakotven dávno v Paktu stability a je i pro nás už osm let závazný.  Pro  Eurozónu  navíc balíček přináší  automatické sankce, aby se nemohlo stát, že když daná pravidla poruší země jako  Francie či Německo, prosadí společně výjimku a sankcím se vyhnou. Zásady zdravého fiskálního režimu jsou také shrnuty v dohodě o Fiskální unii, kterou aktuálně torpéduje Česká republika - ačkoli tento dokument měl být silným signálem finančním trhům, že evropské země přijímají nástroje na snižování zadluženosti. K nim mimochodem patří i to, co našemu rozpočtu chybí – tedy kromě škrtů také prorůstové impulsy, což je zakotveno vedle dalších povinností ve  strategii Evropa 2020. Mám dost důvodů věřit, že Evropa z této krize vyjde k nelibosti euroskeptiků silnější a konkurenceschopnější.

    III.     HODNOTY A IDEJE

    Multikulturní Evropa nečelí jen dopadům světové hospodářské krize, ale i dalším globálním fenoménům: bezpečnostním – tedy teroristickým hrozbám, demografickým – tedy imigračním vlnám na jedné a stárnutí populace na druhé straně, kulturním – tedy konfliktu hodnot a idejí.

    Pokud si místo těchto obecných definic položíme konkrétní otázky, zjistíme, že křesťansko-demokratická politika na ně má odpovědi.

    Dovolte mi uvést pár aktuálních příkladů: v případě ekonomického oživení přece křesťanští demokraté dlouhodobě prosazují dodržování pravidel volného trhu a férové hospodářské soutěže, ale také vytvoření „Luxovské“ sociální trampolíny, která vrátí do hry ty, jichž se dotkly dopady globálního obchodu, a sociální sítě jen pro ty, kdo ji opravdu potřebují.

    V boji proti organizovanému mezinárodnímu zločinu je pro nás přece nesmírně důležitá ochrana dětí a rodiny, a proto jsme ochotni přistoupit na biometrické pasy usnadňující pátrání po teroristech. Stejně jako cílené sledování bankovních transakcí  odhalující praní špinavých peněz. Jsme ochotni ukrojit i část své internetové svobody ve prospěch potírání pedofilních sítí. Ale vyžadujeme také přezkoumání oprávněnosti podobných zásahů.

    Naopak zcela jinou záležitostí je azylová politika – solidarita přece znamená i to, že pomůžeme hraničním zemím Schengenského prostoru, kde jsou přeplněné imigrační tábory, a to jak finančně v rámci unijního rozpočtu, tak za Českou republiku, když přijmeme legální přistěhovalce a získáme například profese, které naše země potřebuje.

    Podobných oblastí, kde i na půdě Evropského parlamentu řešíme denně střet různých politických směrů, bychom našli samozřejmě víc: v ekologii, kde lidovci místo okamžitého prospěchu sledují to, aby přírodní zdroje a životní prostředí zůstaly i příštím generacím, ve vědě a výzkumu, kde trváme na etických hranicích, které omezují genetickou manipulaci s nevyzpytatelnými dopady … Jedna věc nás ale všechny spojuje: je to idea fungující unie - hledáme proto trpělivě průsečíky pro dohodu o kompromisu, který umožňuje přijetí nových pravidel reflektujících současné požadavky společnosti a zohledňující strategické cíle.

    Mým tématem se stalo dodržování pravidel: nejen ochrana férové hospodářské soutěže a spotřebitele na evropské i mimoevropské úrovni - protože opravdu nevím, proč bychom měli likvidovat evropské výrobce kvůli dovozu produktů dotovaných třetími státy, či porušujících pravidla Světové obchodní organizace, potažmo dokonce základní lidská práva, a nevím, proč bychom měli otevírat trh nekvalitním a nebezpečným výrobkům, když můžeme zdokonalit  nástroje, jak evropské spotřebitele chránit. 

    Jde mi - v dlouhodobé perspektivě o dodržování všech dobrovolně uzavřených dohod – nevím totiž ani, proč bychom měli zpochybňovat naše závazky plynoucí ať už z členství v Severoatlantické alianci, která je jediným účinným (byť ne neomylným) nástrojem proti světovému terorismu, nebo z členství v Evropské unii, k níž jsme se připojili ze své vůle a  zavázali se přispívat k její stabilitě a prosperitě včetně přijetí společné měny.

    A jde mi o dodržování lidských práv a svobod všude ve světě, bez ohledu na ekonomické výhody či nevýhody tohoto postoje – nechci, aby se o svůj život a víru báli křesťané v muslimských zemích, ani Afričané ve svých domovinách zmítaných etnickými válkami, protože mě k tomu vede křesťanský imperativ.

    Česká republika v dějinách mnohokrát přispěla evropské civilizaci humanitou, tedy hlasem lidskosti a svědomí.

    Kníže svatý Václav, král Karel IV. či mistr Jan Hus, nebo prezidenti Tomáš Garique Masaryk a Václav Havel a také naši lidovečtí politici msg. Šrámek a Josef Lux obohacovali společnou kulturu o hodnoty, na které můžeme a měli bychom – nemáme-li dokonce tu povinnost! - navazovat. Tvrdím, že pokud i naše příští činy budou v souladu s těmito hodnotami a s odpovědností vůči příštím generacím, nemusíme se budoucnosti v  Evropě bát.


    Chci být informován o aktualitách - RSS
    Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled