Zlepšují |
20812 |
Zhoršují |
18762 |
Nepozoruji žádnou změnu |
12012 |
Spor o babyboxy aneb i světová organizace se může mýlit | |
Právo, strana 6, Publicistika | |
[ 8. července 2011 | Autor: Zuzana Roithová ] | |
OSN kritizuje Česko za síť tzv. babyboxů - vyhřívaných schránek, kam mohou matky bezpečně odložit nechtěné dítě a dopřát mu alespoň odbornou lékařskou péči a rychlou adopci, když už mu z jakýchkoli důvodů nemohou poskytnout mateřskou lásku a rodinu.
V Česku je 44 babyboxů a za šest let se v nich zachránilo 50 dětí. OSN nicméně své výtky opírá o Úmluvu o právech dítěte; konkrétně o čl. 6, jímž signatářské státy uznávají právo každého dítěte na život, čl. 7, jímž uznávají jeho právo na jméno a státní příslušnost, čl. 8, jímž se zavazují respektovat jeho právo na zachování totožnosti včetně rodinných svazků, čl. 9, jímž se zavazují zajistit, aby dítě nebylo odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, a čl. 19, jímž se zavazují učinit všechna potřebná zákonodárná a další opatření k ochraně dětí.
Bohužel si musíme přiznat, že situace v ČR s ochranou dítěte a jeho práv se ani neblíží k ideálu. Průzkum Mezinárodního výzkumného centra (IRC) z roku 2004 zařadil ČR mezi státy s největším výskytem týraných a utýraných dětí. Výzkum vycházel z údajů 27 vyspělých zemí, naše domovina vykazovala šestkrát vyšší počet trpících dětí, než byl průměr.
Podle údajů české policie v posledních letech stoupá počet zavražděných dětí – loni jich bylo přes 20 a je pravděpodobné, že ne všechny zločiny se podařilo odhalit. To se týká především obětí utajených porodů, po nichž nikdo ani nezačne pátrat.
Podle policejních statistik se tak sice roční počet nalezených usmrcených novorozenců dlouhodobě pohybuje mezi třemi až čtyřmi ročně, ale ve slově nalezených je příliš děsivá možnost, že těch nenalezených může být víc. A v tomto okamžiku je jakákoli pochybovačná debata o smyslu babyboxů přinejmenším neetická.
Jakkoli tedy chápu apel OSN, aby byla ochrana dětí v Česku a dalších zemích posilována, nechápu výhrady vůči babyboxům, jež tuto roli jednoznačně plní. Nenahrazují ani výchovu, prevenci nebo možnost anonymního porodu, či okamžitou adopci. Jsou jen další alternativou, která může matkám, které přivedou nechtěné dítě na svět samy, nabídnout jinou cestu, než je jeho odhození do popelnice či přímo zabití.
Spekulovat akademicky, co se ženě v takové chvíli honí hlavou, je nesmysl – nikdo to neví. Nepochybně jedná ve vyšinutí smyslů, ale právě proto, že prožívá jeden z nejsilnějších okamžiků svého života, nelze vyloučit, že se její emoce v průběhu porodu změní.
Jde jen o to, aby záchranných mechanismů při jejím „pádu“ bylo co nejvíc a aby o nich věděla. V několika případech se navíc v babyboxech objevily děti již několik týdnů staré, dokonce i s rodnými listy, a po navázání kontaktu a sociální terapii se k nim matky vrátily. Z popelnice by se jim to podařilo sotva.
Babyboxy jsou sice aktuálně vymožeností 21. století - v Německu od roku 2000, u nás od 1. června 2005 (na Mezinárodní den dětí ho otevřelo GynCentrum v pražském Hloubětínském zámku) - ale jako první je uváděna schránka z roku 1190. Nechal ji v Itálii zřídit papež Inocenc III. Od té doby se vedou diskuse mezi příznivci a odpůrci, jakož i zákonodárci.
I ČR na svůj první babybox čekala déle, než musela, protože ředitelé některých nemocnic si nebyli jisti jeho právní přípustností. Naštěstí předseda Nadačního fondu pro odložené děti a Občanského sdružení Babybox pro odložené děti Statim Ludvík Hess vytrval a dnes máme přes 40 schránek, které navíc neplatí stát, ale právě tyto nevládní organizace a jejich přispěvatelé a partneři.
Doporučovat Česku okamžité zrušení tohoto programu je proto právě tak scestné jako nehorázné. Dokud se bude v babyboxech ozývat dětský pláč, je třeba jejich síť naopak podporovat a rozšiřovat. Hodlám proto s kolegy z Evropského parlamentu iniciovat rozšíření systému babyboxů po celé Unii a doufám, že se nám podaří prosadit jejich lepší legislativní zakotvení, jako se to podařilo poslancům z KDU-ČSL v roce 2004 v českém parlamentu. Až budou fungovat jiné mechanismy (například OSN zmiňovaná prevence), až babyboxy ztratí smysl, ať je zřizovatelé klidně zruší.
Zatím je to ale jinak. 19. června se v mladoboleslavském babyboxu našel celkově již 50. odloženeček – dostal jméno Leoš. Třeba jednou někomu z OSN sám něco napíše.