Zlepšují |
20821 |
Zhoršují |
18771 |
Nepozoruji žádnou změnu |
12018 |
Diktát EU? Ne, stejná pravidla pro všechny | |
Lidové noviny, strana 11 | |
[ 11. července 2011 | Autor: Zuzana Roithová ] | |
V článku Varovné tabulky (LN 7. 7.) se autor ptá, „jak mohou evropské firmy uspět v globální konkurenci, když vyčerpávají svou energii v boji o minimální velikost písma, ve kterém jsou uváděny údaje zajímavé pro pár neurotiků“. Nevím o tom, že by se evropské firmy vyčerpávaly bojem o velikost písma – vím ale, že někteří dovozci potravinových produktů ze třetích zemí se brání zveřejňovat čitelně údaje o původu a obsahu, protože ne vždy splňují standardy EU. Evropští výrobci jsou na označování zvyklí, bavíme se jen o stejných podmínkách a povinnostech pro všechny (říká se tomu férová soutěž) a o snazším exportu do dalších států Unie, kde platí rozdílná pravidla. Označovat přitom lidi s nejrůznějšími omezeními stravy za neurotiky a upírat jim právo na vědomost o složení potravin mi připomíná manýry bolševických cenzorů, kteří sami nejlépe věděli, co lidé mají a potřebují vědět.
Ty informace jsou důležité Pravidla přijatá Evropským parlamentem zákazníkovi umožní (nenutí ho!) lépe se orientovat, co a od koho kupuje. Je totiž smutnou skutečností, že roste počet lidí alergických na lepek, laktózu v kravském mléce a řadu dalších látek. A je stejně smutné, že není vždy na první pohled jasné, že kupují imitaci masa, nebo že do něj byla přidána voda, či kdy bylo poprvé zmrazeno. Informace pomáhají svobodnému rozhodování – ve všech volbách, které člověk zahlcený reklamou a marketingovými akcemi dělá. V těch politických by mu měla pomáhat média, při nákupu čitelné nápisy na obalech. A věřte nebo ne – například informace o kaloriích může mít celoevropský rozměr: léčba nemocí vyvolaných nadváhou stojí země Unie miliardy eur ročně a obézních Evropanů přibývá.
Autor článku správně podotýká, že důvěra v unijní instituce klesá; u nás nepochybně i proto, že je zvykem neúspěchy domácí politiky svalovat na Brusel a přisvojovat si zásluhy za pozitivní změny, které by se bez EU nenarodily. A možná i proto, že o nové směrnici píše automaticky jako o novém diktátu, přestože nahrazuje šest směrnic s roztříštěnými a dnes již nevyhovujícími požadavky na označování potravin a byrokracii výrazně snižuje.