|
|
Mám opravdovou radost, když se věci lidem daří. Zejména, když jde o tak hezký nápad, jako je vytvořit každoročně na několik týdnů divadelní scénu v malém městečku. K takovým příběhům patří festival ochotnických divadelních představení v našem Suchdole nad Lužnicí, které důsledně organizuje pro naše potěšení obětavý Vít Pávek - letos již po čtvrté. Vzpomínám si, když mne téměř před pěti lety Vítek poprvé oslovil, protože si vzal do hlavy, aby tady vedle tradičních vodáckých akcí vznikla i novodobá divadelní tradice. Letní čas se tak stává již tradičně dobou, kdy se obyvatelé Suchdolska včetně stovek rekreantů těší z pestré nabídky divadelních představení.
Mám ráda divadlo. Je to výlet do jiného světa. A nemusíte cestovat příliš daleko a víte, že se bezpečně vrátíte do toho svého světa obohaceni o nové dojmy. Můžete si navíc vybrat dobu a zemi, kam se chcete podívat a dokonce i lidi, které chcete slyšet. A samozřejmě i náladu, v níž se výlet odehraje.
Jeden můj známý divadelní teoretik mne nedávno překvapil otázkou: „Víš, proč lidi dnes chodí do kina a do divadla už skoro výlučně jen na komedie?“ Odpověděla jsem mu, že se lidé rádi baví a že se raději smějí, než pláčou nad příběhy druhých. A že vědí, že smích je vlastně důležitý lékař, bez něhož bychom strádali na duši i na těle. Jenže divadelní teoretik mne utřel: protože jinak je kolem dost blbá nálada. A pak začal vypočítávat její příčiny: globální ekonomické potíže, frustraci z politické scény, neradostné vyhlídky stárnoucí populace zadluženého státu. Přidal i přírodní katastrofy a vlastní choroby a dodal, že se s tím vším nedá vůbec nic dělat. Ale na divadle – na divadle je možné všecko a komedie mají vždycky šťastný konec. Namítla jsem, že v každé době měli lidé mnoho vlastních i těch společných starostí a že divadlo přeci vzniklo právě proto, že se rádi inspirujeme příběhy druhých a že energie, kterou herci vydávají před našimi zraky, také nás nabíjí novou silou.
Přijímáme pozvání do divadla a nejen na komedie kvůli špatné náladě, ale protože je to báječná příležitost odejít od blikajících obrazovek a spolu s přáteli se vydat na výlet do poetického a živého světa, kde lidé o cosi usilují, kde se snaží hledat souvislosti a kde se snaží změnit svět kolem sebe. Tradiční letní suchdolský festival je neodolatelná nabídka nevšedních prožitků pro každého bez ohledu na velikost vlastních starostí. Těším se opět na setkání s Vámi v našem letním divadle.
|
|
Když slyšíme slova jako scéna, role, projev, text či protagonista, není vždy hned jasné, zda je řeč o divadle či o politice. Veřejné vystoupení a veřejná odezva jsou společnými rysy těchto dvou mediálně patrně nejexponovanějších oblastí. Považuji to za přirozený projev humanitního pojetí evropské společnosti.
Jako politička jsem o to radši, když mohu usednout do diváckého křesla a sledovat děj, kde jeden druhého poslouchá, kde ho nechává domluvit a pak adekvátně reaguje, kde je překročení hranic slušnosti obecenstvem vnímáno jako ilustrace něčeho, čeho by se měli lidé vyvarovat, a kde naopak odvaha a čest sklízí uznání a je následováníhodným příkladem. A nevadí mi, že jde jen o hru a že slova hercům do úst vložil možná dávno nežijící autor a jejich gesta vede neviditelný režisér. A nevadí mi, že jednou vidím téhož herce v roli Caliguly a jindy v roli Romea.
Když se ve třináctém století lidé nechávali vtahovat do příběhů pašijových her, hledali v nich dobro a zlo. V polovině sedmnáctého století, tedy po třicetileté válce, se tradice pašijových her v atmosféře beznaděje rozplynula. Dnes jsou divadla, tedy ta dobrá, opět plná diváků, i když v každé domácnosti mrká televizní obrazovka a z obrazovek počítačů do pokojů vstupují on-line kraje a příběhy vzdálené tisíce kilometrů. Dobro a zlo se přeci jen lépe pocítí na divadle, kde slyšíte zrychlený dech herců a hlasy nezkreslené reproduktory.
A tak se na Romea a Caligulu půjdu podívat i letos. Jejich příběhy znám. Stejně jako vím, co se má a nemá. Ale nepřestanu si to opakovat. Už proto, že i tohle by divadlo a politika měly mít společné, stejně jako naplňování slibů: SUD to dokázal – ochotníci před třemi lety slíbili, že vytvoří novou tradici letního divadelního festivalu, a tak se také stalo. Oceňuji, s jakou výdrží a zápalem se všichni jeho tvůrci už potřetí věnují přípravám letního setkání a virtuálně z přítmí tleskám hlavnímu organizátorovi Vítu Pávkovi. Na zasloužený potlesk politikům si budeme muset počkat ještě dlouho…
Vaše Zuzana Roithová
(patronka festivalu a europoslankyně)
|
|
Rok se s rokem sešel a opět je tu suchdolský divadelní festival. Slíbili jsme Vám, že se tyto letní divadelní večery stanou dobrou tradicí a zatím slib držíme.
Loni jsem neformální patronát přijala v atmosféře, kdy v Praze vrcholila veřejná diskuse o podpoře či nepodpoře divadel. Vnímala jsem zápal a práci suchdolských ochotníků jako něco, co osobně podpořit téměř musím, nejen protože mohu, ale protože nám divákům nabízejí vzácné koření pro náš prázdninový čas na Suchdolsku. Protože si velice vážím ochotníků.
Slovo ochotník pro mě neznamená ani tak amatér (ostatně: kdo dnes udělá hranici mezi světem „herců a neherců“?), jako spíš dobrovolník. Člověk, který ochotně a dobrovolně věnuje svůj čas a úsilí tomu, aby šířil slovem a gestem zábavu a poznání.
Ochotníci jsou v době všudypřítomné invazivní zábavy jakýmisi legendárními rytíři, kteří bez bázně a hany a také bez větších prostředků bojují s lopatkami masmediálních ventilátorů chrlících nenáročné (a to jak pro stránce autorské, tak konzumní) filmy, songy a také VIP-ikony showbusinessu. Nemyslím, že by suchdolští a další přizvaní ochotníci něco chtěli na této situaci měnit, ale tím, že nemění sami sebe, nabízejí nám – pouhým příznivcům, nikoli tvůrcům divadla – možnost jednou za čas vypnout televize, satelity, přehrávače i sebe a vyjít za příběhy bez počítačové animace, bez zvukových efektů, bez dablérů hvězd a bez možností střihu. Vyjít si do "našeho" divadla pod širým nebem a radovat se z kulturního zážitku ve společenství sousedů a přátel.
Přeji druhému ročníku našeho Suchdolského festivalu i všem pozvaným ochotnickým souborům z jižních Čech úspěšná představení a samozřejmě také mnoho nadšených diváků.
Vaše Zuzana Roithová
|
|
|
Vážení diváci a přátelé ochotnického divadla, zahájení nové tradice, kterou se stávají tyto letní divadelní večery v Suchdole nad Lužnicí, je kulturní počin, který si zasluhuje obdiv a uznání nás všech. Patří především divadelníkům ze suchdolského ochotnického souboru „SUD“, kteří svůj nápad dokázali uvést do života a my se tak můžeme radovat z pestré nabídky divadelních představení ochotnických souborů z různých koutů Čech. Zvláště oceňuji cílevědomost a manažérské schopnosti jednatele divadla pana Víta Pávka. Dokázal pro tuto myšlenku nejen nadchnout mnoho dalších lidí, ale i velmi efektivně využít jejich finanční a organizační pomoci. Význam tohoto činu pro Suchdolsko je proto nejen kulturní, ale také společenský. Poděkování za porozumění a pomoc patří tedy i suchdolské radnici, mediálním partnerům a řadě sponzorů nejen z našeho městečka.
Bylo pro mne velkou a ctí a radostí zároveň, že jsem se rovněž mohla zapojit do přípravy tohoto 1. ročníku festivalu amatérských divadelních souborů. Kulturní události, jež pramení z nadšení a talentu hrát divadlo jen pro radost sobě i druhým, jsou vzácným vkladem pro kulturní i společenský rozkvět, kterého si velmi vážím. Proto se mi líbí myšlenka letního festivalu amatérských divadelních souborů. Význam festivalu nespočívá jen v divadelním oživení regionu, ale je příležitostí pro divadelníky předat si zkušenosti, okouknout, jak to dělají druzí, inspirovat se a navázat přátelství. Divákům zase festival umožňuje pestrou nabídku divadelních představení, která mohou srovnávat mezi sebou a také fandit svým souborům.
Jsem přesvědčena, že láska našich ochotníků k divadlu, která má v Suchdole nad Lužnicí více jak stoletou tradici a zkušenosti z přípravy letošních večerů, jsou zárukou, že se budeme setkávat i u dalších festivalových ročníků. Přeji suchdolským pořadatelům a festivalu hodně spokojených diváků a dostatek radosti na rozdávání. Hercům přeji „Zlomte vaz“ a divákům příjemnou zábavu.
Vaše Zuzana Roithová
|
|
|
|
19538
