poslankyně Evropského parlamentu
poslankyně Evropského parlamentu
czech english
Evropanka roku 2006

Články


Akreditační programy

 
[ 19. dubna 2010 | Autor: Zuzana Roithová ]
 

Píše se rok 2003, a protože za půl roku bude ČR členem EU, posílám předsedovi největšího klubu Evropského parlamentu dopis s prosbou, aby Parlament posečkal s projednáváním klíčové Směrnice o službách do doby, než do poslaneckých lavic zasednou také zástupci nových deseti zemí. O rok později jsem účastníkem často emotivní diskuse, která po dvou letech ústí ve vynětí zdravotních služeb z této směrnice. Ta má odstranit nedovolené administrativní překážky při povolování živností a usnadnit poskytování nesoustavných přeshraničních služeb bez povolovacích procedur. Poslanci – hlavně ti levicoví - z Francie, Německa a dalších zemí tvrdili, že kvalita péče, bezpečí pacientů, hodnověrnost zdravotní dokumentace, a vůbec přístup k pacientům jako k osobnostem vyžadujícím důstojné zacházení je v postsocialistických zemích tak mizerný, že proto nepodpořili při hlasování rozvoj přeshraničních zdravotních služeb. I když hlavním důvodem byla obava členských států z transferu pacientů ze zemí s příliš dlouhou čekací dobou na plánované operace, stále přežívá předsudek, že zdravotní služby u nás jsou více rizikové než v západních zemích EU. Velmi mne tyto soudy mrzely a volala jsem po důkazech takových rozdílů, samozřejmě marně, neboť malý počet akreditovaných nemocnic neumožňoval ani u nás ani za hranicemi signifikantní podklad pro srovnání. Myslím si, že lékařská péče není u nás horší než třeba v Belgii, spíše naopak. A jistě touto představou politiků netrpí pacienti, kteří se objednávají na kardiochirurgické, ortopedické, plastické či oční a jiné operace v sousedních zemích. Je ale důležité dělat vše proto, a to v celé EU, aby péče - nejen ta lékařská, ale i ošetřovatelská – byla stále kvalitnější a systém řízení procesů v nemocnicích minimalizoval rizika různých pochybení.   

Objektivizace úrovně péče v nemocnicích a léčebnách  na základě nezávislého  hodnocení známých indikátorů kvality motivuje na jedné straně managementy nemocnic a léčeben kvalitu péče zvyšovat, na druhé straně umožňuje objektivní srovnání úrovně řízení nemocnic, což by mělo zajímat nejen politiky na národní i evropské úrovni, ale zejména plátce zdravotních služeb a především pacienty.

Akreditační programy získávají ve většině zemí stále větší respekt. Jejich principem je dobrovolnost. U nás se staly prvkem vládní strategie už v době Tošovského vlády, stejně jako ve Francii, Německu, Dánsku, Portugalsku, Španělsku, Bulharsku a v zemích Balkánu, na rozdíl od Finska, Litvy, Nizozemska, Polska, Švýcarska či Velké Británie.

Programy původně vznikly na severoamerickém kontinentě, kde je spravuje Asociace nemocnic (dnes sdružující všechna  zdravotnická zařízení) prostřednictvím své Spojené akreditační komise a Kanadská rada pro nemocniční akreditace. Byly původně orientované jen na nemocnice, dobrovolné, samofinancovatelné a z principu nevládní. Takto jsme je poznali také jako ředitelé československých nemocnic, kteří jsme na začátku devadesátých let absolvovali manažerská školení v USA. Brzy jsme je začali prosazovat také doma jako významnou součást zdravotně politické strategie v rámci obou asociací nemocnic a s dokumentační podporou USAID. Největším oříškem ovšem bylo o tom přesvědčit tehdejší politickou garnituru a získat podporu pojišťoven. První Spojená akreditační komise pak vznikla s podporou MZČR v roce 1998 a vypracovala prvních padesát národních indikátorů. Po volbách byli prakticky všichni propagátoři odvolání ze svých manažerských funkcí, přesto později toto tvůrčí jádro dokázalo vytvořit vlastní nezávislý program, který v ČR získal respekt. Vstupní finanční náklady nesly asociace nemocnic. Paralelně na evropském kontinentně vzniká na Evropském kontinentě Mezinárodní akreditační komise  se sídlem ve Francii, nikoli náhodou mezinárodní akreditační standardy tvoří pracovní skupina pod vedením českého experta Davida Marxe. Dnes v Evropě existuje 21 akreditačních programů. Původně byly zcela nezávislé, ale nyní přibývá i těch, které spravují ministerstva či polostátní agentury, jak dokladuje graf č. 1 převzatý ze studie CD Shawa ze Společnosti pro kvalitu zdravotní péče z Irska. Ovšem také dalších šest nezávislých programů včetně českého je podporováno jako prvek státní strategie, nebo jsou legislativně zakotveny.

Kvalitu řízení procesů ve zdravotnickém prostředí kontrolují také ISO certifikační programy. Jsou zaměřeny především na technicky zaměřené provozy, jako jsou laboratoře. Podle studie CD Shawa má osmnáct akreditačních programů v EU formální vazbu na ISO certifikace, šest neformální vazbu a osm žádnou. Jen ve třech případech je jejich vztah konkurenční.

Akreditační programy řídí správní rady, v 17 zemích v nich mají zastoupení kliničtí profesionálové, v polovině správních rad zasedají zdravotní pojišťovny, majitelé nemocnic a zástupci regulačních orgánů. V méně než třetině rad sedí zástupci akademické obce či pacientů. Členy bývají také právníci a ekonomové.

Standardy používané pro hodnocení většinou vytvářejí externí experti, méně je tvoří přímo akreditační komise. V Bulharsku byly navrženy nezávislou Radou pro standardy. Standardy mají velkou variabilitu. V sedmnácti programech jsou obsahem národní směrnice, zákonné požadavky a mezinárodní standardy. Asi v polovině jde o zákonné podmínky pro udělení licence k provozování zařízení a WHO směrnice. V Polsku a Británii obsahují akreditační standardy také požadavky, převzaté ze směrnic EU. Většina programů je otevřená pro veřejný i soukromý sektor,  polovina již i pro primární péči a dva pro psychiatrické léčebny.

Zájem o akreditace trvale roste od devadesátých let. Svůj respekt u odborné i laické veřejnosti si získaly především mezinárodní akreditační programy (IAP), které vybudovala Mezinárodní společnost pro kvalitu zdravotní péče. Polovina evropských národních programů začlenila tyto mezinárodní principy do svých standardů a postupů hodnocení. Největší zájem nemocnic je v posledních letech patrný ve Francii, Německu a v České republice, pak také v Nizozemsku, Bulharsku a Polsku. Tabulka č. 2 ukazuje procentuální podíl nemocnic podle zemí v roce 2008. Kvalita programů nyní nejvíce závisí na úrovni školení inspektorů. Původní inspektoři se vyškolili v USA, dnes se školí doma.  Mezi příkladné vzory patří kvalita školení a kontroly práce inspektorů v ĆR.

Pro další rozvoj akreditačních programů je důležité jejich postavení v konkrétním státě a také způsob financování.  Například ve Francii byla v roce 1997 založena agentura, která zajišťuje poplatky od různých institucí. Ve střední a východní Evropě roste spoluúčast státu na financování akreditačních šetření. Ale základním zdrojem jsou poplatky, které hradí objednatelé šetření a díky tomu se také nemocnice na příchod inspektorů velice pečlivě připravují. To je také smyslem akreditačních programů - motivovat  managementy nemocnic, aby zavedly a udržovaly systémové monitorování procesů, které mají vliv na kvalitu a zejména bezpečí poskytované péče.

Nedávno mne v bruselské kanceláři zastihla potěšující zpráva, že se konečně po "ach tolika" letech dostaly do úhradové vyhlášky benefity, byť jen symbolické, pro nemocnice a léčebny, které úspěšně prošly akreditací či certifikací ISO. Zákon takové benefity umožňuje už dávno. Jen ta politická vůle dosud chyběla. Je to důležitý signál, že se i v našem zdravotnictví začíná cenit kvalita. Neradovala jsem se však dlouho. Asociace krajů protestovala a dosáhla vypuštění článku z vyhlášky, protože to považuje za nerovnou soutěž.  Jde o trestuhodný omyl regionálních politiků. Vždyť se může přihlásit každá nemocnice. Obrátila jsem se na členy správních rad zdravotních pojišťoven s dopisem, ve kterém je žádám o zvážení takového symbolického benefitu v rámci pojistných plánů, protože jim zákon umožňuje v odůvodněných případech individuální úhrady. Věřím, že pojišťovny podobně jako v jiných zemích rozpoznají význam takového symbolu pro rozvoj akreditací a certifikací jako objektivního nástroje pro vyhodnocování kvality zdravotní péče a také zvýšení prestiže našeho zdravotnictví v EU. Nebo pro to u nás ještě nenadešel ten správný čas?

.


Chci být informován o aktualitách - RSS
Webhosting a SEO pro server www.roithova.cz zajištuje Rozhled