Zlepšují |
20648 |
Zhoršují |
18672 |
Nepozoruji žádnou změnu |
11878 |
Fakta o církevním zákoně - polemika | |
POLEMIKA To, co předvedla europoslankyně Zuzana Roithová v článku o novele tzv. církevního zákona (Prezident riskuje ostudu, LN, 12. 12.), stojí za úsměvnou pozornost z několika důvodů. Pisatelka nejde pro slovo daleko: „někteří politici vytáhli do boje proti církvím“. Text zákona údajně „omezuje církve na právech, která jim náležejí podle ústavní Listiny základních práv a svobod“. Jde prý zejména o jejich právo zřizovat charity a diakonie „podle církevního práva“. | |
[ 14. prosince 2005 | Autor: Michal Petřík, poradce prezidenta ČR, Lidové noviny, rubrika Názory ] | |
Listina ve skutečnosti říká: „Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“ Ani zmínka o pojmu „církevní právo“. Ten totiž český ústavní systém nezná. Paní Roithová proto neříká pravdu, když tvrdí, že ústavní listina dává církvím právo zřizovat si tyto orgány podle církevního práva. Ustanovení a pravidla, jež některá z církví může pro sebe nazývat „církevním právem“, není z pohledu právního řádu a z pohledu ústavní listiny práv a svobod ničím jiným než vnitřním předpisem církve.
Podle občanského zákoníku „právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku“. Každá právnická osoba tedy musí být do obchodního nebo jiného rejstříku zapsána. Organizace či instituce, která by nebyla do příslušného rejstříku zapsána, by tedy ani nemohla být „právnickou osobou“ podle českého právního řádu. Od církví nikdo nic neodřezává Novela zajišťuje, aby právnické osoby, zakládané na našem území zde registrovanými církvemi, vznikaly jen na základě právního řádu České republiky, nikoli podle kanonického práva nebo vnitřních předpisů církví. Fakticky tedy pouze upřesňuje podmínky pro evidenci právnických osob podle církevního zákona ministerstvem kultury. Aby mohly některé církevní instituce (nemocnice, školy, charity, diakonie) vstupovat do vztahu ke třetím osobám, musejí se podřídit speciálním zákonům, jako je živnostenský zákon, obchodní zákon, zákony týkající se zdravotnictví či školství. Těm se však mohou podřídit jen tehdy, budou-li samy právnickými osobami.
Paní Roithová volá, že „namísto vděku (zákon) odřezává charity a diakonie od jejich církví“. Nic takového nehrozí. Církve zůstávají zcela v nezměněné podobě zřizovateli těchto subjektů bez ohledu na to, ve kterém rejstříku jsou tyto subjekty zapsány. Touto novelou se jen zrovnoprávní podmínky pro fungování některých církevních a světských institucí vykonávajících stejnou či obdobnou činnost. Církevní instituce tím již do budoucna nebudou v žádném případě vyjmuty z obecně platných pravidel, postaveny mimo či dokonce nad svá sesterská zařízení necírkevní, a samy tedy budou moci konkurovat obdobným zařízením za institucionálně shodných podmínek.
Církve by neměly mít jiné podmínky pro činnost školských zařízení, nemocnic, charitativních organizací, než mají jiné fyzické nebo právnické osoby soukromého práva provozující stejná zařízení. Ministerstvo kultury samozřejmě nemá a ani touto novelou nezískává právo kontrolovat subjekty, jakými jsou farnosti a církevní sbory, a je to tak samozřejmě správně.
Ten, kdo chce hovořit o ústavní Listině základních práv a svobod, by si ji měl nejprve přečíst. Zjistil by pak, že k emotivním obviněním z „boje proti církvím“ nemá žádné argumenty.